Libanon
Libanon – člověku se u tohoto lahodně znějícího jména vybaví arabský svět, starověká Fénicie, možná hory a pláže, a celkem jistě i dlouhá desetiletí konfliktů občanské války. Málokdo již ale ví, že Libanon jsou i kostely a kaple skryté hluboko v horách, že je to země biblická, že se může pochlubit antickými městy a křižáckými hrady a že nabízí nejlepší kuchyni ze všech zemí na Blízkém východě.
Libanon se v této době vzpamatovává z posledního ozbrojeného konfliktu na svém území, který zemi zasáhl v létě roku 2006. Snad již byl tečkou za dlouhými desetiletími konfliktů křesťanů, muslimů, drúzů, Syřanů a Izraelců na území, kterého rozloha je jen o málo víc než 10 tisíc čtverečních kilometrů. Samotní Libanonci mají konfliktů víc než dost, a raději než o smutných letech plných strachu, nenávisti a strádání mluví o hrdosti na svou krásnou zemi a o budoucnosti, která ji čeká. Libanon byl vždy centrem obchodu, financí ale i umění a módy v arabském světě. Její obyvatelé jsou lidé, kterým nechybí optimismus a kteří udělají všechno proto, aby si užili života a zabezpečili své blízké. Z tohoto důvodu jich žije více v zahraničí, nežli doma v Libanonu. Téměř každý má příbuzné v Brazílii, Švédsku nebo ve Spojených státech amerických.
Libanonci jsou národ pohostinný a věří, že se jejich výborné jídlo a krásná země stanou do budoucna lákadlem pro masy turistů. Dnes je turistů v Libanonu jako šafránu, což znamená, že památky nejsou přeplněné šermujícími návštěvníky s fotoaparáty, místní vás netahají za rukáv, abyste věnovali pět minut jejich předraženému zboží a nikdo na vás nepromluví rusky. Doba přímo stvořená k objevování této země!!
Libanon je země kontrastů. Máte tady pláže, třeba v okolí města Jounieh na sever od Bejrútu, nebo u jiholibanonského Tyru. Vzhledem k absenci mas je moře poměrně čisté a je tu dosud vidět mořský život. Dále pak je tady úrodné údolí Biká, ve kterém v dnešní době namísto drog prosperuje pěstováním vinné révy a produkce kvalitního vína. Mezi pobřežím a údolím Biká se táhne horský masív, známý jako Libanon. Jeho nejvyšší hora má něco přes tři tisíce metrů a sníh se tady udrží po celý rok. Libanonské pohoří má dnes několik lyžařských středisek, které v zimě místní využívají pro zimní sporty, v létě se sem zase jezdí ochladit Arabové ze Zálivu. Ještě pořád tady v rezervacích můžete obdivovat Cedrus Libani – libanonský cedr, který neroste nikde jinde na svetě a bohužel je na vyhynutí i v samotném Libanonu. Jedno takové místo, kde máte možnost kochat se cedry, je rezervace Cedry Páně, která se nachází nedaleko slavného Svatého údolí – Wádí Qadíša. Tady, hluboko v horách, bylo po staletí centrum Maronitské křesťanské církve a dosud tady naleznete pár jeptišek a jednoho poustevníka, žijících v malých maronitských klášterách.
Kontrasty v Libanonu nespočívají jenom v přírodě, v horách naleznete malé vesničky, které nemají více než několik stovek obyvatel. Směrem k pobřeží se ale nachází města, která nespí ani v noci. Příkladem takového města je severolibanonský Tripolis, který je také druhým největším městem v Libanonu. No a samozřejmě Bejrút, Paříž východu. Bejrút je domovem více než jednoho milionu obyvatel a zatímco jeho chudá jižní část je typických příkladem arabského předměstí, jeho centrum lze po všech stránkách srovnat s městy na západě. Luxusní obchody, sít světoznámých restaurací a nesčetné množství klubů a barů nabízí dostatek inspirací pro ty, kteří preferují nakupování a zábavu před návštěvou památek. Samotný Bejrút má ale také vykopávky, které dokládají jeho existenci již v době antické.
Pro příznivce památek je tady nejstarší souvisle obydlené město na světě – Byblos, biblický Tyros a Sidon a nádherný chrámový komplex v Baalbeku. Z křesťanského umění nelze opomenout klášter Qannoubine v Libanonských horách a jeho starobylé fresky. Islámská dynastie Umajjovců vystavila město u dnešních syrských hranic, které je dnes známé jako Aanjar. Mešity postavené v ranně islámské době naleznete jak v Tripolisu, tak v jiholibanonském Sidonu. Za typickou městskou architekturou 18.století se vydejte do vesničky Deir el Qamar a nejúchvatnější turecké lázně si projděte v paláci Beiteddine v Šúfském pohoří. Křižáci zanechali v Libanonu své pevnosti jak v Tripolisu, tak i v Sidonu. Krásným křižáckých hradem na hranicích s Izraelem je Beaufort. Pokud vás zajímá historie, která souvisí se zrodem Libanonské republiky, doporučuji příjemné městečko na úpatí hory Hermon – město Rachaya a její Citadelu nezávislosti.
Výborné klima láká k návštěvě ve kterémkoliv ročním období, nejpříjemnější je ale podzim, kdy také dozrávají granátová jablíčka, fíky a další chutné ovoce. Kromě čerstvých ovocných džusů také doporučuji citrónovou limonádu s mátou, která je adekvátní tečkou za vydatným obědem nebo večeří na libanonský způsob, kde nechybí grilované maso, čerstvě upečené chlebové placky a celá plejáda salátů a dipů. Libanonci nestolují tak, jak jsme zvyklí v Evropě, kde si každý objednává jídlo sám pro sebe, namísto toho se v restauraci objedná stůl neboli „tawleh“, kam vám donesou deset druhů salátů, několik talířů s masem a všechno se rozdělí. Nakonec ještě dostanete mísy čerstvého ovoce a nabídnou vám samozřejmě argileh, vodní dýmku, kterou vše příjemně zakončíte. Tento kulinářský zážitek patří často mezi ty největší zážitky z cestování po Libanonu.
Pokud máte zájem o fotky z různých měst v Libanonu, podívejte se prosím na: www.picasaweb.google.com/beautifullebanon
